Každý je spisovatelem, i Ty! Píšeme vlastní život.

Egypt 2011

11. prosince 2011 v 18:05 | R. |  Writing
HODNĚ dlouhej článek!:D Jde o sepsání zážitků s dovolené,takže číst to doporučuju vážně jen těm,kteří nemají co dělat :-D:D
Byla to má první dovolená u moře. První let letadlem. A vůbec,poprvé jsem byla dál než na Slovensku:-D
Doma jsme to nějak moc nehrotili.Tak jedem konečně k moři no. Až to příjde,tak to příjde. A bylo to tu :) 25.srpna 2011 v jednu hodinu ráno,kdy jsme měli už být na letišti. Odbavení a nekončící čekání na na naše letadlo. Je fakt,že představa sedět 4 hodiny v letadle ve mě nebudila žádné nadšení,ale věděla jsem,že to bude stát za to :) O půl třetí jsme mohli do letadla na svá místa a zbývající půlhodinu sedět tam ;D Nezájem jak vypadám,byli tři hodiny ráno!:D Tu noc jsem samozdřejmě nespala,měla jsem moc práce s pozorováním vším tím pode mnou:D Více v c.č


Celé letadlo bylo samozdřejmě pořádně ospalé. Dělat nějaký hluk nepřipadalo v úvahu. Vzbudit ty malé děti,nikdo v letadle by se už nevyspal:-D Měla jsem strach ze samotného vzlétnutí,a co teprve přistání :-D Ale nic tak strašného to samozdřejmě nebylo:) Po 4 hodinách letu jsme konečě byli na letišti v Hurghadě,kde jsme ještě museli 10 minut kroužit ve vzduchu,protože bylo letiště plné. Po přistání jsem usoudila,že bych radši 10x vzlétla,než jednou přistala :-D Ten tlak v uších mi hrozně vadil :D Ale byli jsme tam! Stáli jsme na zemi v Egyptě! No úžasnej to pocit,ale vedro k padnutí. Vyřídit všechny ty papíry co po nás chtěli bylo taky docela sranda,všechny údaje které jsme měli vyplnit byli napsané v arabšitě,tudíž nikdo z nás nevěděl co tam vlastně psát máme ;D Zachvilku tu už pro nás byli autobusy,které nás všechny měli dovést do hotelů. Všichni popadli kufry a hurá najít náš autobus.Nebylo to tak složité,na každém autobusu byl seznam hotelů,kam se pojede a navíc tam ještě byl český mluvčí a ten nám ochotně poradil:) Okolo osmé hodiny jsme konečně dorazili na hotel! Další vyřizování papírů,čekání na karty od pokoje,čekání na "náramky". Bylo nám řečeno,že kartu dostaneme až po druhé hodině,zatímco náramky jsme dostali už okolo desíti. Tak hurá do plavek a čekat se půjde k vodě!:D ..... Výhled z našeho pokoje:)
Ten první den bylo všechno tak zmatené,nevěděli jsme vůbec nic. Kde kdy jít,kde je jaký bar,kde se dá jít napít-najíst.Komu dát tzv. "bakšiš" a komu ne. A vůbec jak to tam vlastně chodí. Jako správní Češi jsme ale našli během chvilky hlavní jídelnu a zjistili si dobu,kdy se tam dá jít a najíst se. Což u nás to bylo první jídlo jako oběd. Co si budem povídat,hrnuli jsme se na to jídlo,jakobychom měsíc nejedli. Obrovská místnost plná jídel a všechno zadarmo!
Ve dvě hodiny jsme teda znovu zašli na recepti, s tím,že bychom měli dostat kartu od našeho pokoje. Čekali tam i ostatní,kteří s námi letěli. Chvíli to trvalo,ale konečně jsme je dostali! Bez kufrů,které nám měli na pokoj odnést, jsme se jej šli pokusit najít.Jistěže našli :-D Vybalování nám netrvalo dlouho,spíš jsme se dlouho porozhlíželi kde,co a jak. Prakticky zbytek odpoledne jsme strávili u bazénů a moře.Během dne,dvou jsme pochopili,že pokud chceme lehátka musíme si je zabrat ještě před snídání.Našli jsme bar,kde jsme chodili snad nonstop :D A také to pak byl takový náš setkávací bod s spoluletícími,se kterými jsme se seznámili a hodně jsme si rozuměli. Bylo fain s někým pokecat česky:D Ačkoli neměli děti v mém věku,vystačila jsem si s 3letou Nikou:-D

Jako první hodně silný zážitek byly čtyřkolky! Chvilku trvalo než nás ten pikolík,co to nabízel, přemluvil. Co nás,spíš rodiče. Já ségra a 12ti letý Denda od spoluletců jsme chtěli moc!:D A povedlo se :P Podmínkou byli třičtvrteční kalhoty,tričko s krátkým rukávem,palestina okolo celé hlavy-kterou jsme si museli koupit,pač jsme s tím nepočítali a tudíž jsme je měli doma a jako poslední brýle.....Tak nějak jsme vypadali:)
Já jela s taťkou,ségra s mamkou a od spoluletců jel Denda s taťkou- Hynkem. Jeli jsme do beduínské vesničky,cesta trvala asi hodinu. Max. hodinu a půl. Jízda tam byla bezproblémová,užívala jsem si to! S taťkou jsme byli poslední,takže nebyl problém na chvíli zpomalit-jelikož za námi nikdo nejel a nemuseli jsme přihlížet na ty za námi- a po té plnou rychlostí všechny dohnat:) Ségra s mamkou byli druhé.Hned za tím co nás do vesničky měl dovést. Podle mě si to tak neužili. Trvala jsem na tom,že i zpátky musíme jet jako poslední! Projížďka holou pouští byla parádní! A abychom z toho měli i něco víc,celou dobu s námi jel kameraman,který všechno natáčel a poté si bylo možné video zakoupit:)
Cesta zpátky už tak hladká nebyla,ale o to víc to byl zážitek.O to víc mám co povídat. Jednou se tomu stejně budem smát :) Takže teda.... Zpátky nastalo pár poruch. Jela jsem s taťkou zase jako poslední a před náma byli právě spoluletci Denda s Hynkem. První porucha se stala právě jim.Zastavili jsme a chtěli jim pomoct.Nebýt kameramana,který dojížděl rychle za náma,asi by ani dřív než v hotelu nezjistili že chybí oni i my. Kameraman přivolal ze předu pomoc,takže všechny čtyřkolky musely chvíli zůstat stát než se to vyřeší. Praskl řemen,nebo něco podobného.Dostali novou čtyřkolku a tu naší si taky vzaly,protože prý byla nejsilnější,takže aby utáhla tu poškozenou. S Hynkem jsme se domluvily,že se my 4 budeme radši navzájem hlídat,protože kameraman vyjel dopředu a ze zadu na nás nikdo nedohlížel. Další porucha,kterou už jsme museli zmáknout samy,znovu u spoluletců. Chtělo to jen roztlačit a bylo všechno v pohodě:) Pak se začali dít věci nám. Naše čtyřkolka se pořád zastavovala a odmítala jet. Automaticky se spoluletíci točili a jely zpátky za náma. Nikdo ve předu neměl ani páru,že se něco děje.Pravda po tom prvním kolabsu se párkrát zastavovalo aby se zjistilo,že jsou všichni v pořádku a nikdo nechybí. Náš problém jsme řešili tak,že jsem pokaždé vylezla ven,čtyřkolku roztlačila a rychle naskakovala zpátky. Už mě to vážně nebavilo ;D Díki těm naším poruchám nastalo k spoždění a začalo se stmívat,lidé se snažili rožínat světla. Podařilo se to asi 4em čtyřkolkách s 20. To znamená 16 lidí bez světel. Tma byla stále větší a zachvíli jsme neviděli ani na krok,vzadu nefungovali světla nikomu,takže jsme se musely spoléhat na to,co vidíme před sebou. Přejeli jsme přes cestu a sjeli zpátk do pouště,čtyřkolka ale začala znovu protestovat a před námi byl sjezd. Taťka se zoufale pokoušel nastartovat lae prostě to nešlo,spoluletec Hynek začal řvát,ať rychle jedem že je ztratíme, svou čtyřkolkou do nás šťouchly abychom se rozjeli.Pomohlo to. Jenže teď jsme před sebou neviděli vůbec nic,jen bylo slyšet hynka volat "honem". Tak jsme to riskli. Sjeli jsme dolů,ani jsme pořádně nevěděli kde. Podle všeho Hynek s Dendou sjeli dobře,ale my s taťkou jsme vyjeli mimo trasu.Přeletěli jsme přes nějaký menší kopec a hned za tím byla ještě jáma. Čtyřkolka mě vyhodila ven,a nedržet se jí,skončím někde v písku :-D Byla jsem doslova na taťkových zádech,to že jsem ječela bylo pro mě v tu chvíli samozdřejmostí. Když jsme konečně dopadli na rovný povrch,čtyřkolka se né a né rozjet. Jo. A ztratila jsem brýle:(:D Kde jsou spoluletci jsme taky neviděli.Těžko jsem dohlédla na svou nohu. Zůstali jsme stát uprostřed něčeho. Před sebou jsme viděli světla hotelů,ale vím já jestli tam někde je náš? Spoluletci nezklamali,všimli si,že chybíme. Nebo spíš pravděpodobnější bylo,že slyšeli mě :D Jak jsem tam ječela a pak jak jsme se s taťkou bavili co teď. Byla sranda se najít. Vážně jsem neviděla na svou nohu. Takže jsme se hledali po hlase:D ... " Kde jste? .."Tadyy:D"
Sranda no :-D Hynek se nás pokoušel navést na cestu,ale čtyřkolka pořád protestovala,takže já pořád vyskakovala a roztáčela,naskakovala až mě to přestalo bavit a usoudila jsem,že od hotelu nemůžem být daleko.Tak půjdu pěšky. Zachvíli jsme viděli světlo čtyřkolky jedoucí proti nám! Byl to ten frajer,co na nás měl dohlížet :-D Šoupl svou čtyřkolkou do té naší,navedl ho na cestu,mě vzal k sobě a tryskem jel zpátky. Díkibohu jsme dojeli v pořádku,jen nám furt vrtalo hlavou,proč jsme problém měli jen my. 2 poslední čtyřkolky. Češi :-D Ovšem poté jsme se dověděli,že mamka ze ségrou se málem převrátila a na dvakrát si zlomila ruku. V půlce dovolený,paráda. Ještě ten večer jela s taťkou k doktorovi. To byl asi vážně nejsilnější zážitek vůbec.
Dále jsme navšívili delfinárium,kde mimochodem byli delfíni sotva deset minut :-D Co se mi hodně líbilo byla ponorka.Cesta lodí a k tomu i ponorkou. No schválně,kolik lidí se podívá do ponorky? Byla to paráda:)! Nebudu to už až tak rozepisovat,i bez toho bude článek dost dlouhej. Nadchlo nás i samotné šnorchlování a každovečerní programy. Zpátky domů jsme letěli v 8 ráno, s tím že odjezd z hotelu byl už v 5. Vybírání další dovolené bylo každopádně náročné.Nastavili jsme si hodně,hodně vysokou laťku!
A na konec pár dalších fotek:)
...pod vodou..
..Šnorchlování.. (Já,Hynek,Korály)
..Našli jsme..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xoxo May♥ xoxo May♥ | Web | 11. prosince 2011 v 18:09 | Reagovat

chci tam hned teď!! :))

2 Neira Neira | Web | 15. prosince 2011 v 12:54 | Reagovat

v Hurghadě jsme byli před rokem :D taky jsme byli na čtyřkolkách, ponorce i šnorchlovat :D bylo to super ;). :D nejvíc mě bavilo jak tam na mě všichni koukali :D jakoby nikdy neviděli blondýnu :p... ;)) super článek. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život: obuj si moje boty a projdi moji cestu,
projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažíj moji bolest, projdi roky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit mé chování a tvrdit, že mě znáš.
Unicors