Každý je spisovatelem, i Ty! Píšeme vlastní život.

Leden 2012

Behind the tears, inside the lies..

29. ledna 2012 v 19:30 | Dr.Mistake^^ |  Writing
"Musíš se začít smát,užívat si,udělat v životě restart.
Zahoď černobílé fotky.
Živod nemá smysl,když jsou v něm depky.
Přestaň si říkat,že jsi hnusná.
Když tvoje schránka je tak krásná.
A to uvnitř je to nejhezčí."
Otázky? TADY
více v c.č

Dancing slowly in a empty room

26. ledna 2012 v 21:28 | Dr.Mistake^^ |  Writing
(Pro ty co neumí anglicky- Pomalu tančící v prázdné místnosti)
Otázky? TADY
pozn. Mé další pesimistické vykládání.Avšak pravdivé.Nezapomeňte se vyjádřit :)
více v C.Č.

Projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažíj moji bolest...

19. ledna 2012 v 21:51 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Víte co nesnáším?
Když o Vás někdo rozhlašuje jak Vás zná, jací jste velcí kamarádi a přitom o Vás neví zhola nic! To, že se občas s někým pozdravím nebo s ním prohodím pár slov přece neznamená, že se známe. "Miluju", když o mne vykládají kecy.
"Miluju", když pomlouvají a neví čím jsem si prošla. "Miluju" ten pocit, když vejdu do místnosti, všichni jsou najednou ticho a koukají na mě jak na svatý obrázek.Vím,že se bavili o mně. Několikrát jsem měla chuť jim něco říct, ale nakonec-je to k něčemu dobré?
Nesnáším ty, co se semnou baví jen když něco potřebují. Ty, co se přetvařují, jen abych vyhověla tomu, co právě chtějí. Nemají ani páru o tom co mám za sebou a já jim to nehodlám vysvětlovat.Některým určitým osobám bych přála to zažít,aby pochopili. Aby mě nechali bejt..
Neustálé narážky, popichování, urážení, vysmívání se a pomlouvaní. Ano. Takhle to dneska chodí. Samá faleš a přetvářka. Jedinným jejich problémem je to, že si je ten a ten nepřidal na facebooku. Jsou k smíchu.K smíchu a k ničemu jinému.
Vždycky jsem věděla, že se od ostatních budu něčím lišit a nikdy mi to nevadilo. Jsem smířená s tím, že v tomhle světě už nikoho nenajdu. Nikoho jako ona, ale to jsem trochu vybočila...
"Miluju", když se druhej den dozvím co všechno jsem s tím a tím klukem měla a ani o tom nevím. Jaká jsem kur*a. Že si o sobě moc myslím a tak podobně. Ze všeho nejvíc na tom miluju fakt, že všechnu tuhle špínu na mě vytahujou právě Ti, na které to sedí nejvíc. "Miluju", když někdo vykládá o mém životě a nic o něm neví. Neví nic o mě.
Ovšem já tadytyto osoby ignoruji. Jen ať se smějí, jen ať ze mě mají srandu. Až na tom někdy budou jako já- smát se nebudou:)
S láskou Vaše pesimistická Dr.Mistake^^
Máš otázku? Ptej se TADY

Proč blog?

16. ledna 2012 v 19:25 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Někteří mí vrstevnící ani nemají ponětí co to blog je, nebo že vůbec něco takového existuje.(Popravdě jsem na jednu stranu i docela ráda:D,ale k tomu později) Pro mne už to je má součást.Neberu to jako povinnost. Nejsem povinná sem každý den jít a něco přidat. Ale já tu chodím, protože mě to baví.
Už od začátku jsem viděla né jednu výhodu v tom si ten blog založit. Můžete taky psát v podstatě všechno,můžete si vytvořit něco jako svůj virtuální svět. Nikdo Vás nezná a to je velká výhoda.Teda alespoň pro mě. Můžu si tu vylívat srdce,můžu přidávat své názory a to co se mi líbí. Fain i negativní komentáře se objeví. Já si je přečtu,pokud má ten dotyčný/dotyčná pravdu komentář si vezmu k srdci a snažím se z něj i ponaučit, naopak z komentářů typu "Jak si tohle vůbec mohl/a napsat,to je děs...apod." si nic nedělám. Pořád píšu jen své názory a pokud se někomu nelíbí tak hold smůla. Líbí se mi, že se tady v podstatě můžete vydávat za někoho kým byste chtěli být, můžete si vymýšlet, nebo psát pravdu. Nikdo o Vás nic neví.
Naopak nevýhodou je pokud na Váš blog narazí někdo ze "známých". Někdo komu jste o tom blogu ani říkat nechtěli. Nejenže toho může proti Vám plno použít, ale je taky docela možné že se to rozšíří i dál a v tomto případě to většina blogerek nezvládá a končí.Nevím co bych udělala v této situaci. Pár spolužáků,rodina ví že nějaký blog vůbec mám, ale pokud vím nikdo z nich nezná adresu. Blog bych asi nesmazala. Spíš bych hodně omezila to vylívání srdce, když už by se něco stalo tak bych to hold musela dusit v sobě.
Tento blog mi strašně přirostl k srdci. Mám ho už rok a 3 měsíce, to se mi nikdy dřív nepovedlo mít něco tak dlouho.Potom co Kačka umřela jsem byla strašně sama. Neměla jsem nikoho komu bych mohla něco říct a právě i tadytu funkci mi blog nabízí.
Máš otázku? Ptej se TADY

co chci udělat,než umřu.

12. ledna 2012 v 20:26 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Přemýšleli jste někdy o tom čeho chcete v životě dosáhnout a co všechno chcete stihnout,nebo zažít? Jeden velice zajímavý blog mě právě k tomuto článku inspiroval a donutil mě jej také napsat..Tak jdem na to:)
1)Chtěla bych úspěšně vystudovat vysokou školu psychologie a psychologií se dále zabývat.
2)Chtěla bych se potápět s bílými žraloky,(což jsou i mé oblíbené zvířata ) a zabývat se studiem i těchto tvorů.
3)Až mi bude 18 chci se přestěhovat a žít v zahraničí.
4)Naučit se francouštinu
5) Být vzorem druhému člověku
6)absolvovat seskok padákem
7) Zjistit, proč tu jsem..
8) Potkat muže, se kterým bych strávila zbytek života.
9) Podívat se s tím mužem do Paříže :)
10) Být sama ze sebou spokojena :)
11) umět říct NE!
12) Nedívat se zpátky
13) Adoptovat dítě :)

..Postupně se seznam může rozšířit :)
Máte otázku? Ptejte se TADY

Každá chvíle je další šancí.

4. ledna 2012 v 20:20 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Paráda, když se po deseti měsících dozvíte, že Vaše "velká" láska si našla jiný protějšek a ani se neobtěžuje něco říct. Pokaždé to dopadlo stejně a já blbec vždycky znovu naletím. Naštvaná? Chce se mně brečet? Sakra vůbec nevím co mám dělat. Děcka já asi budu lezbičkou:D:D Zas*aní kluci! A omluvte mou vulgaritu:) Co si mám asi tak myslet? Deset měsíců,řečičky..řečičky a teď tohle. Jó kolik slz už jsem pro něj probrečela..Když já mu za nic nestojím a najde si jinou..Tak on nebude za nic stát mě. Ani za ty slzy. Honem rychle smazat všechny vzpomínky. Fotky,dárky,kontakty-všechno. Proč já idiot vždycky naletím? Už se vidím u přijímaček,pololetních písemek atp s tímhletím. Paráda.Opravdu paráda-jinak to snad ani říct nejde. Hotovo.Konec.Uzavřená kapitola,něco co už je dávno za mnou. Ano. Tak to budu brát. Snad.
A řešení? Proč já bych se trápila, když mi takhle podrazil nohy. Zabavit se,něco dělat,nepřemýšlet a všechno bude v pohodě. Takže začátkem budou pololetky,dostat se na školu tz. zvládnout přijímačky a pak hurá z místa, kde mám jen samé špatné vzpomínky a také špatnou pověst. Zatím to vypadá na Zábřeh na Moravě:) Kdyby tu teď byla Kačka ( Datum, které mi změnilo život ) asi bych to zvládla líp.Jó ta podpora mi chybí.Být na všechno sám je pech. Soustředit se teď jen a jen na školu.
Žádní kluci,žádné trápení. No a ne? .To je ta jedna strana. Ta druhá by probrečela celou noc,obětovala by všechno na světě jen aby na to nemusela myslet. Ta druhá ho pořád miluje.
Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život: obuj si moje boty a projdi moji cestu,
projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažíj moji bolest, projdi roky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit mé chování a tvrdit, že mě znáš.
Unicors