Každý je spisovatelem, i Ty! Píšeme vlastní život.

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní.

18. února 2012 v 18:41 | Dr.Mistake^^ |  Writing

Naučila jsem se unést bolest, skrýt smutek a smát se se slzami v očích a to všechno jen, abych udělala lidi, které mám ráda šťastnými..

Tony Oller- Someone like you
Ironické je, že nemám ráda jinak- nesnáším přetvářku, ale v jistých situacích se sama přetvařuji. Ten citát nahoře mě vystihuje. Né jednou mě přepadly depky při rozhovoru s někým a né jednou jsem to nedala najevo. Usmívám se a pokračuju v rozhovoru, jako by se vůbec nic nedělo.Ale pak, když jsem doma a nejlépe sama, to začnu v sobě všechno řešit. Přemýšlím, hodně.. Hlavou mi najednou prolétává více myšlenek, než v tu chvíli, kdy to na mě přišlo. Myšlenky, které nikdy nedokončím a myšlenky, které ze sebou nemají vůbec nic společného. Většinou to jsou myšlenky, které nejsou zrovna pěkné. Úplně bez problému sedávám i několik hodin před oknem a zírám. Nevadí mi samota, ale mám problém být sama. Není to nelogické? Když jsem sama moc přemýšlím, vracím se k vzpomínkám a to je špatně. Špatně! Nesmím se tím zabývat..Občas si příjdu jako osoba, kterým se směju. Jako někdo, kdo ze sebe dělá chudáčka, ale žádným není. Jenže pak znovu otevřu oči a zjistím, že to všechno je realitou.
Proč jen jsem já tou osobou, která musí být věčně vystavována zlým náladám a myšlenkám. Dnes bych i možná byla radši pořád tou neviditelnou holčičkou jako kdysi. Neviditelnou, ale šťastnou. Potlačuji své slzy. Možná proto, aby mě lidi nechali bejt. Možná proto, že nevím co bych jim řekla. Ano..tím to bude. Já to nevím. Je strašně moc věcí, které mě nějakým způsobem táhnou k zemi, ale nechci o nich mluvit a jsou tady i další věci, na které přicházím právě v těch myšlenkách, o kterých jsem se zmiňovala výše. Je jich mnoho a jsou nedokončené.. Nebyla bych schopna někomu všechno říct. Nevěděla bych jak to říct. Ničím, opravdu ničím si nejsem jistá. Ten ošklivý, nekončící zmatek. Chtěla bych se zbavit své povahy, chtěla bych se zbavit problémů a trápení. Chtěla bych aby problémy neexistovaly.. Ale to asi všichni.
Přemýšlím, zda se někdy vůbec "tadytohoto" zbavím. Zda budu někdy opravdu šťastná a nebudu se pořád trápit. Nevěřím v to, je blbost aby se mi změnila najednou povaha. A šťastná? Časem..Ano.


btw. Dnes jsem sestře barvila vlasy, její první barvení celé hlavy. Podle mě se to povedlo. Je to lepší než jsem čekala:D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lilo357 lilo357 | Web | 18. února 2012 v 19:31 | Reagovat

hm ani nevieš ako ťa chápem.. prežívam niečo podobné.. stále ta blbá nálada a smiech cez slzy =/

2 Anny Anny | Web | 18. února 2012 v 19:43 | Reagovat

kolik je tvé sestře a na jakou barvu jsi jí hlavu barvila?:D:)

3 Dr.Mistake^^ Dr.Mistake^^ | Web | 18. února 2012 v 20:05 | Reagovat

[2]: sestře bylo v listopadu 12, měla to být rezaví, chytlo to spíš do červené :D Někdy se tu objeví i fotka.)

4 DeBrunét DeBrunét | Web | 20. února 2012 v 16:32 | Reagovat

Ten pocit poznám.. dost dobře.. nemůžu psát že chápu co cítíš.protože nevím co včechno sis prožila.. ale vím jaké to je... ;)

5 Anny Anny | Web | 21. února 2012 v 16:49 | Reagovat

[3]: Ahááá. ;DD Tak to jo. Mě by mamka ve 12ti si obarvit hlavu na zrzavou nebo (ještě hůř!) červenou.. :DDD Ale chtěla bych červenou. :)
jakože já už jsi barvila vlasy hooodně krát, ale vždycky na hnědo, ale třeba jiný odstín nebo tak něco. :):D

6 Anny Anny | Web | 21. února 2012 v 16:50 | Reagovat

[5]: * Promiň, má tam být - Mě by mamka nedovolila hlavu si obarvit...
;)) promin.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život: obuj si moje boty a projdi moji cestu,
projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažíj moji bolest, projdi roky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit mé chování a tvrdit, že mě znáš.
Unicors