Každý je spisovatelem, i Ty! Píšeme vlastní život.

Březen 2012

Zítřek nemá jistý nikdo, ať mladý, či starý.

29. března 2012 v 20:55 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Když zrovna nemám depresi, či záchvaty vzpomínek- přemýšlím. Ale to už jste nejspíš pochytili. Posledních pár dní se mé nálady opět střídají jako na kolotoči. Jsou lidé, kteří mi jen tím, že si semnou píší, zvedají náladu a já jim za to děkuji. Jsou okamžiky, kdy tu nejsou ani oni a já se ocitám v prázdnu, sama. Je pravda, že od jedné už několikrát jmenované situace jsem radši sama, ovšem v těchto případech to je jiné, horší. Dokonce je to někdy horší než samotné deprese. Je to strach, aneb jako písnička mé oblíbené kapely, It´s the fear. Strach z věcí/události, které se jednou musíme všichni postavit. Ani nevíte co se mnou věta v nadpise dělá a co se mnou dělá pomyšlení na to, jak se teď asi má ONA. Pořád se vidím, ještě jako malou holčičku před tou bránou. Je to něco, čeho se bojím už od mala, něco, díky čemu jsem probrečela noci. Hned bych byla šťastnější, kdybych věděla, že se to nestane. Nikdy. Nejhorší je, že si stále nerozumím, nevěřím si a pořád všechno řeším s myšlenkama na to všechno.. Jsem zvědavá, zda se někdy "napravím".
To tak ze začátku.
Víte, baví mě reakce typu Tvé články už mě nebaví, moc nepřidáváš bla bla.. Tímto na nikoho nenarážím, jen chci říct, že když Vás to nebaví, tak to nečtěte. Od začátku založení tohoto blogu mým cílem bylo, abych ze sebe dostala všechno vždy, když to potřebuju a né to, aby tu bylo co nejvíce nadšených čtenářů z toho, co najdete na každém dalším blogu.
Mým cílem bylo a stále je, abych si to všechno jednou mohla pročíst, abych tu měla kousek sebe. A věřte, že já nebudu přidávat články o módě, o celebritách a podobně jen proto, že ostatní to číst baví. Jo.. a na mou neaktivitu jsem také upozornila. Copak člověk nemůže mít nějaký čas na sebe? Opakuju, tímto na nikoho nenarážím :-)
A ano, děkuji za e-maily :-) Je fain to číst, je se předem omlouvám, nesedím tu tak často a nestíhám odepisovat na všechny zprávy:-/
Díky a zatím se mějte :-)

19.3.2012 - 24.3.2012 - ?.?. 2012

24. března 2012 v 17:08 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Ahoj :)
Nevím, zda mohu říct, že můj cíl, zmíněný v posledním článku byl stoprocentně úspěšný, každopádně si myslím, že mi to pomohlo-trošku a tak tedy po se po týdnu opět ozývám a píši, jak vlastně vše (ne)probíhalo. Upozorňuji, že tento článek ještě není mým návratem, je to spíš jen shrnutí toho, jak jsem si přes ten týden vedla a dál musím pracovat na tom, po čem .."toužím"?
Stále víc věcí, víc lidí mě nutí mluvit o mém bývalém příteli, což je opravdu nepříjemná záležitost, ovšem bude lepší, když se naučím o něm mluvit aniž by mi to něco dělalo, než abych se mu vyhýbala do smrti.
Za ten týden bylo mým cílem dostat se k jakési myšlence, udělat si v sobě zase jasno a být nějakou dobu opět v pořádku. Haha. Nějakou dobu, kéž by pořád. Takže jste mne často mohli vídat zamyšlenou. Pořád se hledám. Ovšem musím říct, že jsem byla teď docela dost zaměstnána, což bylo fain, neboť jsem nepropadala depresím, které by mne jinak určitě neminuly. Často jsem vzpomínala na NÍ.
22.3 Den strávený s těmi nejšílenějšími. Kámošce jsme do bytu vlezli balkónem, pomocí tužidla jsme si obarvili vlasy:-D a ona chudák měla celej pokoj růžovej :( Ovšem hlavní je, že růžové máme i hlavy:-DD (fotka) Bohůžel, vydrží to tak dvě umytí. Ovšem dejte mi pár měsíců.. Po sakra krátké době skončím s barevnými vlasy, bude to změna. Opět. btw. Moje experimentování s vlasy jednou skončí úplně! :D Jen mít na to všechno peníze :)
23.3 Už jste slyšeli o tom novém obchoďáku v Ostravě? Nová Karolína? Můj nový domov!:D S kámoškou a klukama ze školy jsme si dali sraz až tam. Kluci dotáhli ještě nějaké dva kamarády, ovšem nebyl žádný problém se s nimi bavit. Malinko, ale opravdu jen malinko jsme tam blbly no :-D Co chcete, puberťáci. Obchodů strašně moc, musela bych jít na celodenní výlet s pitíčkem a svačinkou, abych všechno prošla :-DD Každopádně, obchoďák o 5ti patrech, sranda se tam neztratit a máte tam na výběr :D Taky jsme se s kámoškou nechali pomalovat :D Já na ruku, ona na krk :-D Vyzkoušeli jsme si zahrát na kytaru a na bicí :) A fanoušci Markéty Konvičkové, záviďte, stála jsem od ní tááákový kousíček. Škoda jen, že tam nestál někdo z mých oblíbenců :D Kecám. Před Markétkou tam byla má a kamarádčina platonická láska, zda se tomu tak dá říkat :-DD
24.3 Pokud se nudíte, tak jako se nudím dnes já, neboť nikde nemohu, jak mi je zase zle, doporučuji Vám si stáhnout film s názvem " Lóve ". Film je určený především pro mladé lidi, originál je ve slovenštině, což si myslím, že není nějaký problém. Děj si nechám pro sebe, zkuste si najít oficiální stránky toho filmu jako já a přečíst si děj tam :) Ze začátku mi přišlo, že ten film je tak nějak pořád o tom samém, skoro bez děje, ale rázem jsem svůj názor změnila a na film se kouknu ještě jednou, pěkně v klidu večer s popcornem a lattéčkem.
Nakonec. Děkuju za komentáře, za e-maily. Věřím, že se brzy vrátím úplně a budu znovu aktivní jako dřív :)
Zatím se mějte :)

19.3.2012 - ?.?. 2012

19. března 2012 v 19:59 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Ahoj,
Hned ze začátku.
Víte, znovu přemýšlím. Často. Jenže tentokrát nad přítomností, což by mě mělo i těšit- netěší. Ágr, nechápu se.
Opravdu, uvnitř tohleto nejsem já - je toho teď na mě moc. Jsem zmatená a hodně nejistá, ve všem. Vlastně ani pořádně nevím co chci. Potřebuji čas. Uvažuji, že se nějakou dobu neozvu. Tedy vlastně uvažovala jsem, teď už jsem rozhodnuta, že to uskutečním. Nějakou dobu to tu všechno omezím a když říkám všechno, tak myslím všechno. Možná tu sem tam budu, jen o mne nejspíš nebudete vědět. Vím, že tohle nebude trvat dlouho, ať už to mé nacházení se dopadne jak chce. Možná něco napíšu, možná se něco ukáže na jiných stránkách, ale mým cílem je teď omezit internet a vzpamatovat se. Pokud budete mít nějáký dotaz, nepište mi jej tady, napište mi pomocí "zprávy autorovi" na meil. Potřebuju se soustředit na školu, zvládnout všechna ta vyšetření, která mě čekají (není jich málo) a znovu se alespoň částečně pochopit. Jsem si jistá, že se vrátím, neboť blog je část mne samotné. Potřebuji si být znovu jistá tím, co všechno cítím, potřebuji mít jasno v tom, co se děje. To, že budu každý den sedat k noťasu a o nic víc se nestarat mi nijak nepomůže. Tolik věcí, co mi tu pomáhají k mým náladám.Bude to pro mne nezvyk, ale tuším, že tak to bude lepší. Nebude to dlouho, slibuji!

A teď dál... Ty nezajímavé informace, které píšu vyloženě jen proto, abych to někde napsané měla. Včera jsme s taťkou jeli odvést bábi s dědou na otočku na chatu. Cestou jsme ještě skočili něco málo nakoupit a to Vám musím říct, to se mi líbilo jak si mě Ti dva kupovali :-D Nemilé překvapení nás ale čekalo po příjezdu. S chalupy vytékala voda, ještě než jsme odemkli dveře bylo jasné, že veranda je pod vodou. Jó, nemysleli jsme, že dopoledne budeme strávit vyklízením nábytku z chaty, vytíráním a přemýšlením nad tím, jak prasklý ventil zpravit.. Ještě, že jsme jeli :)
Dnes jsem opět a zase lítala po všech možných doktorech. Do školy jsem se vrátila něco málo po deváté, což je slušný výkon na to, že k doktorce jsem šla na 7. Ještě mě čeká gastroenterologické vyšetření (schválně, kdo ví, co to je? :D), neurologie a ortopedie, kde podstoupím ještě rentgen páteře. Příjdu si opravdu strašně co budu dělat za deset let, když už teď mi pořád něco je. Nebudu se hýbat, jinak to nevidím :D
V suplovaných hodinách, které jsme dneska měli 3, jsme si především v zadních řadách připoměli zážitky z lyžáku v sedmičce. To bylo fain :D Co dělali ti v prvních řadách nevím, museli dávat pozor. Haha :D Veřte, nebo ne, já už se těm dvoum hvězdám ve škole mohu jen smát :-D Opravdu nemám problém se s nimi pobavit, nejsou špatné, jen si moc myslí. Ovšem dělat ve třídě průzkum, kdo viděl a neviděl porno -to už bylo opravdu moc :D
Mějte se :)

Think Of Me Wherever You Are ..

15. března 2012 v 20:24 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Manowar- Die for Metal
Manowar- Blood Brothers
Heey:P
Sakra, ta angličtina mi zůstala. Jsem na té stránce teď sakra často, vlastně.. Pořád.Takže hned ze začátku. Máte gifyo? Ano? Nick pod článek!:)
Dnes už nejsem tak zcela v pořádku, jak jsem do teďka byla. Od rána jsem strašně otrávená ( to máte už zhruba 15 hodin xicht, na který se opravdu nedá dívat) , při každé pomalejší písničce se objevují slzy, proto pokud je na tom dnes někdo tak blbě jako já, nedoporučuji si pouštěť druhou písničku..Ach bóže, jak mi ta písnička připomíná JI. Chci věřit tomu, že pořád je někde poblíž. Třeba je teď vedle mne. Opravdu tomu chci věřit, nechci jí ztratit nadobro. A pro mne za mne, považujte mě za blázna.
Nechápu. Dokola čtu tu "eSeMeSku" a pořád o ní přemýšlím (třeba ta osoba pochopí, že je to zrovna ta jeho) . Pořádně vlastně ani nevím co mi je. Cítím strašně moc emocí, nerozumím jim a možná právě to je ono. Snad ani nejsem schopna napsat, co všechno cítím, je to tak smíšené, tak chaotické. Každého dneska tak nějak odsekávám, nemám vůbec, ale vůbec na nic a na nikoho chuť či náladu. Je fain vědět, že tyhlety nálady nezažívám sama. Na druhou stranu, nikdo nemá prožité na vlast to stejné jako já. A tím spíš nikdo nemůže říct, že mne doopravdy chápe, neboť já sama se nechápu. Jsem jako host ve vlastním těle, vůbec ničemu nerozumím. Dokonce si troufám říci, že já sebe sama neznám, neboť nikdy nevím co od sebe vlastně očekávat. Ano, neznám se, hned mi to zní lépe, když jsem to napsala... Jsem stále více a více zamyšlenější a o tom přetvařování se před ostatními ani nemluvě. Přeci jen, ti praví poznají, že mne něco trápí. Ostatní ani nic vědět nemusí. A když Ti praví nejste, hold smůla. Strašné jak dlouho mi trvá, než to tu všechno napíšu, pořád jsem tak nějak mimo. Tak tedy, už je to stoprocentní. Jakobych to klesání cítila. Mé úžasné nálady jsou zpět, bohůžel. Bohudík? Bůh ví jak bych skončila, kdyby byla pořád v pohodě. Asi bych byla úplně někde jinde, než budu. Momentálně, právě teď v tuto chvíli, ani není nikdo, kdo mi tu náladu alespoň malinko zpravil. To jsem to dopracovala :) Moc dobře vím, že toto je začátek. Zanedlouho na tom budu o něco hůř a bude se to stupňovat. Nejhorší je to, jak moc jsem bezmocná, nemůžu s tím nic dělat. Vůbec nic.

14.3

14. března 2012 v 10:28 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Dobré ráno:)
Zase píši miš maš co mne napadne. Omlouvám se, ale slibuju, takhle to už dlouho nebude. Víte co jsem zjistila? Nejsem schopna napsat nějaký delší smysluplný článek. Včera jsem to zkoušela :-D Katastrofa. Asi to chce opět jen čas. Jsem zmatená, ze všeho. Čekala jsem, že budu psát víc, ale zatím jsem nějak tak pořád v pohodě. Přísahám, hned jak budu mít co, budu psát.
Včera jsem učila jednoho američana mluvit česky. Vám povím, děsná zábava :D Typickej chlap. Zajímalo ho, jak se řekne, že chce mít s někým sex :-D Teď ještě asi spí, budou tam mít kolem 4-5 hodin ráno. Je zajímavé pozorovat animace všech těch lidí a vědět, že když jsem se já právě vzbudila, oni jdou spát. Takové neskutečné časové rozdíly. Nejlepší stejně je se s těmi lidmi dorozumět, když anglicky neumíte zhola nic :D Stávám se závislákem na gifyo :-D Také mi včera přišla přenádherná smska, tak nějak nevím jak reagovat. Úplně mě to dojalo.
Zase sedím už 4 hodiny na chatu a zase tam jsem jedinný admin/správce ..Jak chcete. Dík bohu je zatím ještě všude jakž takž klid. Ovšem klid nemám doma. Ségra mlátí do počítače a řve doslova na celej byt. Asi je rozbitej :-D Už mi to leze na nervy.. Ale já si nenechám skazit náladu. Pěkně posedávám s kávou, čokoládou a koukám na koncert AC/DC.
Dnes bych se měla konečně kouknout na něco do školy a uklidit celý byt. Pff. Nechce se mi, uvidíme ...
Zatím se mějte :)

13.3

13. března 2012 v 10:59 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Dobré ráno:)
Včera jsem tu tak nějak ani nic přidat nemohla, blog mi vůbec nefungoval jak má.
Nemohli jste si nevšimnout, že jsem si oblíbila animace :-D Ta stránka je perfektní a navíc si tam můžete psát s lidma, kteří jsou na druhé straně světa, je to lepší než nějaký facebook..Pche:D
Opět ozývám jen tak, neboť zatím nemám tak zlé nálady a chybí mi nápad. Dokonce dnes ani necítím nějaké silnější změny nálad. Jakoby někdo zmáčkl pause :) Pořád ještě ležím v posteli, poslouchám svou oblíbenou kapelu a prozpěvuji si. Och, chtěla bych její hlas. Dnes mi je úplně parádně. Je pravda, že jsem zase byla vzbuzena tatínkem. Vážně by měl ráno dbát na to, ať je co nejtišší. Kdo pak má spát? Ovšem nic mě nebolí, nemám si na co stěžovat a pořád ještě můžu ležet. Takže tedy zase už 4 hodiny chatuju, ovšem je fakt, že dnes je všude poněkud mrtvo, a tak jelikož jsem teď jedinný admin v místnosti- nemám co dělat. A vůbec, všude je dneska nějaká nuda..
Říkala jsem, že se musím o prázdninách učit, viďte? Ještě jsem knížku ani do ruky nevzala:D No.. Ve škole budou mít radost, ale co, je teprve úterý :-D
Pak.. pár dní si píšu s jedním týpkem, který ode mne bydlí asi 20 minut. Zjistila jsem, že teda poslouchá úplně to samé co já
a naše oblíbená skupina je stejná. Taky náhoda:-D
Možná se ještě dnes ozvu, pokud tedy blog opět nebude blbnout a mě neprasknout nervy :-D
Zatím :P

12.3

12. března 2012 v 9:39 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Dobré ráno :)
Zatím dneska píši jen tak pro informaci a mé uspokojení z toho, že jsem to někde všechno opět řekla.Ještě se ozvu,možná, s něčím pořádným :)
Ano. Jen tak si polehávám v posteli a dělám kraviny, viz animace nad článkem :-D Není možné, že zrovna když mám volno vstávám v půl 7 :/ Tatínek by se měl ráno, když jde do práce, stišit. O co, že se tak budu budit celý týden. Jsem nevyspaná, neboť jsem usla až pozdě v noci, ale kromě té příšerné bolesti břicha mi je dobře :) Je krásný pocit být přes týden v devět hodin ještě v posteli.
Vidím to tak, že tento týden budu psát více než jindy, mé nálady se vrací a já budu potřebovat to všechno dostat ven. Cítím tu změnu stále více, stále více se tomu všemu zase poddávám- a to je špatně. Zatím ne, zatím jsem v pořádku. Možná to je tou hudbou, možná tím, že ještě ležím a ničím se nezabývám. Ale ono to příjde.. Už 3 hodiny sedím na chatu. Píšu si s týpkem, který je na tom opravdu hodně špatně. Má za sebou autonehodu a tak tak unikl smrti. Jak mi to tak popisoval, zranění byly opravdu vážné. Sakra, je mě ho líto.
Je fain, že celý týden neuvidím ty přetvařované mrchy a můžu se zabývat lidmi, které mám ráda. Nebudu poslouchat žádné nadávky, posměšky, narážky atp..Je fain mít týden zase jen na to, abych si ve všem udělala jasno. Zase si v té hlavě udělat malinko pořádek. Ovšem i ten týden uteče a ani nebudu vědět jak. Dnes je den, kdy jsem se před rokem dala dohromady s M. Díkibohu to nějak moc neprožívám. On si našel jinou a oboum nám je teď lépe, řekla bych. Sníst to perníkové srdce, nebo nesníst?:D.. Fuuu..Zuby bych si vylámala. Také ode dneška přesně 4 měsíce a na 12 dní odtud vypadnu. Moře, slunce, všechno zadarmo, Egypt! Ten 4 a půl hodinovej let za to bude stát. No a zpátky 6 hodin :D
Jsem stále nervóznější z těch výsledků, pro které si jdu po prázdninách. Chtěla bych se variantě hadička vyhnout, ačkoli počítám s tím, že si nebudu moct vybírat.
Zatím se mějte :)

Chtěla bych být zase malá,dát si ruce před oči a být neviditelná.

11. března 2012 v 20:51 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Metalová verze od skupiny Sonata Artica k překrásné písničce Still Loving You :)
Stále mi od Vás chodí na meil vzkazy, kde mne podporujete a dokazujete mi, že na to všechno nejsem sama. Děkuju Vám! a zvlášť děkuju slečně s přezdívkou Miss.M* za to co napsala. Hodně to pro mě znamená, zvlášť teď, kdy znovu propadávám těm myšlenkám. Opora příjde vhod :)
Ach jak překrásný to je pocit, že zítra nemusím vstávat do školy a můžu si v klidu vylehávat doma. Žádné znechucené obličeje a žádné přetvařované barbie. Celý týden! Minimálně do 12 se nehnu z postele, přísahám! Jo. A budu na Vás myslet :P Na Vás, ty co do školy musíte :P Chňa^^ Během toho týdne, kdy mám volno, nemohu úplně odpočívat. Mám toho hodně do školy, doma a tuším, že tady také psát budu.
Možná jsem se o tom už zmiňovala...vrací se mi ta má náladovost. Myšlenky předemnou už nejsou neviditelné, jako bývaly, ale jsou stále zřetelnější a já nejsem schopna jim zabránit v cestě ke mně. Začínám stále více přemýšlet, zase. Začínám si znovu připomínat všechny fakty, kterým čelím, nebo které už mám za sebou a znovu mě všechno pomalu, ale jistě táhne dolů. Nebude to trvat dlouho. Pomalu pociťuji všechno to, jako dříve. Jsem tak nějak nervóznější a nejistější oproti těm dvou týdnům, kdy jsem byla v pohodě. Ovšem pořád mě drží nad vodou večery strávené s Honzíkem. S ním nemohu mít zlou náladu. Dva týdny, dva týdny a já ho uvidím live!:]
Tohle se mi nelíbí. Dlouho jsem vydržela nepřemýšlet a ničím se nezatěžovat a najednou, zničeho nic se to má změnit. Cítím tu beznaděj, nemůžu s tím nic dělat, ačkoli bych chtěla. Kéž by šlo tohle ovládout, já se nechci vším tím zabývat. Nechci, ale ono jakoby mě to nutilo. Ten kousek sebejistoty, který mi ještě zbyl, už také mizí. Všechno mizí a zůstanu zase jen já a mé zatraceně zlé myšlenky, které ovládnou mě, místo toho abych ovládala já je. Je to k zbláznění, jako kolotoč, ze kterého není možné vystoupit. Přestože by jste strašně moc chtěli.

Oheň, útěk, strach..aneb. Sen číslo 1

11. března 2012 v 14:34 | Dr.Mistake^^ |  Writing
S kámoškou jsme se bavili, že když jsme byli menší, zapisovali jsme si své sny. Vzpomínali jsme, že psaní bylo naším koníčkem už od mala. A tak jsme teda vymyslili to, že z amatérských, dětských poznámek( jak chcete) zkusíme vytvořit něco i teď. A já Vám povím, že mé sny jsou poslední dobou samé tajemství a nikdy ráno nechápu co to vlastně mělo být. Sakra, vždyť bych měla snít o nějakém klukovi :DDDD Hned ráno jsem si sedla a napsala jsem to, dokud jsem měla ještě vše v paměti :) Je toho málo, pravda, ale je to vše na co jsem si vzpoměla.
Běžela jsem temnou chodbou a za mnou pár dalších lidí. Běželi jsme po schodech stále výše. Budova, ve které jsme před malou chvílí snídali, vzplanula. Když jsme doběhli až nahoru, čekalo nás nemilé překvapení- slepá ulička. Ovšem skákajíc chlapeček mně na hřbet se k nám připojim. Chudáček, byl tak vyděšený. Mohlo mu být 5. Bez váhání jsem opět vyrazila dolů s nadějí, že nás dostanu ven. Oheň se dostával dál a dál do budovy neuvěřitelnou rychlostí. Slabší lidé už nezvládali tempo a jeden to vzdal úplně. To nás zdželo, snažili jsme se mu to rozmluvit, což se nám ale nepovedlo. Východ byl tak blízko, všichni jsme chtěli co nejdřív ven, já ale v duchu věděla, že tam u oheň dávno bude a tak jsem zvažovala nový plán úniku, hlavně abych v ostatních nevyvolávala paniku. Nic mne nenapadlo. Chybělo pár kroků, vstupní hala už byla celá v plamenech. S kouskem látky přidržované u úst jsme dál pokračovali v cestě. Mé dřívější tušení už bylo všem jasné. Ocitla jsem se před východem, který byl "chráněn" mnoha, mnoha plameny. Za mnou už nestálo tolik lidí jako na začátku. Všichni jsme byli vyděšeni. Oheň postupoval a my neměli moc času. Stále jsem stála naproti dvěřím, s myšlenkou, že když projdu můžu přežít. Ale taky nemusím. Už, už jsem vykračovala pravou nohou, ale pak... jsem se vzbudila.

Srdeční záležitost #1

8. března 2012 v 20:59 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Tento "článek" už mám v rozepsaných strašně dlouho. Pod perexem najdete citáty a motta, které mě nějakým způsobem motivují, nebo mě jen zaujaly. Kdykoli jsem narazila na něco opravdu zajímavého přidala jsem to zde. Je jasné, že se sem nedají dát úplně všechny motta. Možná bude Srdeční záležitost #2 ;D.
Teď o to chci podělit i veřejně :)
..Více v c.č.
Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život: obuj si moje boty a projdi moji cestu,
projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažíj moji bolest, projdi roky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit mé chování a tvrdit, že mě znáš.
Unicors