Každý je spisovatelem, i Ty! Píšeme vlastní život.

Think Of Me Wherever You Are ..

15. března 2012 v 20:24 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Manowar- Die for Metal
Manowar- Blood Brothers
Heey:P
Sakra, ta angličtina mi zůstala. Jsem na té stránce teď sakra často, vlastně.. Pořád.Takže hned ze začátku. Máte gifyo? Ano? Nick pod článek!:)
Dnes už nejsem tak zcela v pořádku, jak jsem do teďka byla. Od rána jsem strašně otrávená ( to máte už zhruba 15 hodin xicht, na který se opravdu nedá dívat) , při každé pomalejší písničce se objevují slzy, proto pokud je na tom dnes někdo tak blbě jako já, nedoporučuji si pouštěť druhou písničku..Ach bóže, jak mi ta písnička připomíná JI. Chci věřit tomu, že pořád je někde poblíž. Třeba je teď vedle mne. Opravdu tomu chci věřit, nechci jí ztratit nadobro. A pro mne za mne, považujte mě za blázna.
Nechápu. Dokola čtu tu "eSeMeSku" a pořád o ní přemýšlím (třeba ta osoba pochopí, že je to zrovna ta jeho) . Pořádně vlastně ani nevím co mi je. Cítím strašně moc emocí, nerozumím jim a možná právě to je ono. Snad ani nejsem schopna napsat, co všechno cítím, je to tak smíšené, tak chaotické. Každého dneska tak nějak odsekávám, nemám vůbec, ale vůbec na nic a na nikoho chuť či náladu. Je fain vědět, že tyhlety nálady nezažívám sama. Na druhou stranu, nikdo nemá prožité na vlast to stejné jako já. A tím spíš nikdo nemůže říct, že mne doopravdy chápe, neboť já sama se nechápu. Jsem jako host ve vlastním těle, vůbec ničemu nerozumím. Dokonce si troufám říci, že já sebe sama neznám, neboť nikdy nevím co od sebe vlastně očekávat. Ano, neznám se, hned mi to zní lépe, když jsem to napsala... Jsem stále více a více zamyšlenější a o tom přetvařování se před ostatními ani nemluvě. Přeci jen, ti praví poznají, že mne něco trápí. Ostatní ani nic vědět nemusí. A když Ti praví nejste, hold smůla. Strašné jak dlouho mi trvá, než to tu všechno napíšu, pořád jsem tak nějak mimo. Tak tedy, už je to stoprocentní. Jakobych to klesání cítila. Mé úžasné nálady jsou zpět, bohůžel. Bohudík? Bůh ví jak bych skončila, kdyby byla pořád v pohodě. Asi bych byla úplně někde jinde, než budu. Momentálně, právě teď v tuto chvíli, ani není nikdo, kdo mi tu náladu alespoň malinko zpravil. To jsem to dopracovala :) Moc dobře vím, že toto je začátek. Zanedlouho na tom budu o něco hůř a bude se to stupňovat. Nejhorší je to, jak moc jsem bezmocná, nemůžu s tím nic dělat. Vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DeBrunét DeBrunét | 16. března 2012 v 20:23 | Reagovat

Ou.. včera jsem měla naprosto stejnou náladu, smíšené pocity, slzy, vzpomínky.. no hrůza, zdá se mi že jsem naprosto na dně, ale snažím se s tím vypořádat a nemyslet na to. Nějak to půjde, musí být líp sice nic netrvá věčně,ale každý si zaslouží být štastný ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život: obuj si moje boty a projdi moji cestu,
projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažíj moji bolest, projdi roky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit mé chování a tvrdit, že mě znáš.
Unicors