Každý je spisovatelem, i Ty! Píšeme vlastní život.

Čím slabší je tělo, tím víc poroučí: čím silnější, tím víc poslouchá.

7. dubna 2012 v 19:34 | Dr.Mistake^^ |  Writing
Sluchátka v uších a prázdný pohled směrem k monitoru. Písničky s tak depresivním textem, že mě nejednou rozplakal, ale také vždy postavil na nohy. Absolutně nevnímajíc nic okolo. Jen občasné nahlédnutí do virtuálního světa a pozorování toho, jak jsou a nejsou lidi šťastní. Ten chtíč jim pomoci a naopak neschopnost pomoci sama sobě. Každým dnem slabší, jakoby unavenější a každým dnem stále více pohlcena myšlenkami. Ocitám se tam, kde jsem už jednou byla, kdo ví, možná ještě níž. Tu náhlou změnu nálady už ani neregistruji, je to přechod ze sekundy na sekundu a pak už se to jen postupně zhoršuje. Už je to jako velice nepěkná tradice, která nedělá nikoho šťastným. Nikdy asi nedokážu napsat, co poslední dobou cítím. Všechno je tak zmatené a tak nepochopitelné. Stále soustředěna jen na to pochopit své myšlenky. Přemýšlím nad stále novými a novými věcmi/událostmi. Objevují se také nové pocity, které zatím neznám, nebo jsem se s němi setkala už tak dávno, že si je nepamatuji. Jakoby obrazovka předemnou snad ani nebyla, jakoby to byl pouhý výplod mé fantazie, jakobych seděla v prázdné místnosti a všechno okolo mě si jen představovala. Naplno vnímám jen sebe a tu hudbu, ty slova. Pořád si příjdu jako někdo, kdo je pro ostatní dobrý jen když něco potřebují. Pořád cítím potřebu těm ostatním pomáhat, jenže sobě už pomoci nedokážu. Pořád si příjdu sama, ačkoli se v poslední době objevili nové tváře s kterými si rozumím. Jakoby se v těch písničkách zpívalo o mně. Neuvěřitelné, jak mě to vystihuje.

Chybí mi možnost vyzpovídat se, na druhou stranu mé nálady by mi nejspíš nedovolily ani to. Hrozně mě to omezuje. Je těžké stavět se proti tomu a ta přetvářka, kterou podstupuji každým dnem. Nikdy bych neřekla, že i to je vyčerpávající. Všechno jen proto, že nechci, aby měl někdo podezdření, že se něco děje. Zvládnout to ukrývat a zvládnout s tím bojovat. Cítím se jako někdo méně cenný. Je tu tolik pocitů, které nedokážu vyjádřit. Nikdy si ani nejsem pořádně jistá tím, co tu mou náladu vyvolalo a co teprve zjistit, jak se jí zase zbavit. Každým dnem se cítím opuštěnější, není tu nikdo, kdo by mě přišel obejmout a říct mi, že všechno bude zase dobré. A když všude kolem vidím ty velké kamarády, zamilované .. pokaždé je to pro mě vždy jen o něco těžší. Já nikoho takového nemám, dokonce ani žádnou jinou osobu s kterou bych měla nějaký silnější vztah. Teď už tu jsem zase úplně sama proti všem a všemu. Vybavuji si všechny ty, co ze mě mají legraci. Vlastně si znovu vybavuji všechno. Ten okamžik, kdy jsem ležela zhroucená na zemi, brečela jsem a nebyla k zastavení. I jiné okamžiky, kdy jsem ale brečet neměla. Příjdu si strašně slabá, jakobych už nemohla dál snášet všechnu tu špínu. Jako na kraji propasti a stačí krok.. Své tělo už neovládám, dělá si se mnou co chce. Doslova a dopísmene. Vím, že to vzdát nesmím, udělala bych jen radost spousta lidem.
Jdu se dál deptat s pohledem na ty, jejíchž jediným problémem je přátelství na facebooku. Mějte se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikita Nikita | Web | 13. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

ty máš taky tak hrozně ráda Within Temptation? :-) já je miluju, je to moje best band forever!! :-D jinak hezký blog, atkorát na mě moc světlé :DDD né, sranda :-)

2 Dr.Mistake^^ Dr.Mistake^^ | Web | 14. dubna 2012 v 14:01 | Reagovat

[1]: :-) Má oblíbená kapela :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život: obuj si moje boty a projdi moji cestu,
projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažíj moji bolest, projdi roky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit mé chování a tvrdit, že mě znáš.
Unicors